English

ROZŠÍŘENÉ VYHLEDÁVÁNÍ

Katalog Nakladatelství KAROLINUM

PODROBNOSTI O TITULU:

Terénní výzkum v sociální a kulturní antropologii

Soukup, Martin

e-kniha,  1. vydání
vydáno:  listopad 2017
ISBN 9788024625737 (PDF)

doporučená cena:  170 Kč

obálka
E-KNIHA


K dispozici také jako

TIŠTĚNÁ KNIHA


Terénní výzkum je dnes každodenní rutinou. Téměř denně se nám objevují různé dotazníky v e-mailových schránkách. Téměř každý týden nás někdo na ulici osloví, aby zjistil, jaký máme názor. Kromě toho jsme ale předmětem mnoha dalších a neustálých výzkumů, jejichž jsme součástí. Určitě si každý z nás vzpomene, že zboží, které vždycky nakupoval v sekci A v oblíbeném supermarketu se najednou, jakoby zcela nelogicky, objevilo v sektoru B. I toto je výsledkem terénního výzkumu, toho aplikovaného, který umožňuje majitelům zvyšovat obraty a upravovat nákupní chování zákazníků.
Toto jsou jen nahodilé ukázky terénních výzkumů, kterých si všímáme.
Terénní výzkum, který do vědeckých metod vnesla v 19. století právě antropologie, se stal nedílnou součástí nejen každodenního života většiny lidí, ale též velké části (nejen) sociálních vědců. Navíc stále větší část absolventských prací v sociálních oborech je založena na terénním výzkumu; ať už se jedná o výzkum místních sociálních skupin, studentů a jejich preferencí, či terénní výzkum ve vzdálené zemi, kultuře a společnosti. Doposud ale na českém trhu nevyšla původní publikace, jež by základy terénního výzkumu prezentovala, strukturovala či vysvětlovala jeho úskalí.
Martin Soukup ve své knize Terénní výzkum v sociální a kulturní antropologii popisuje jak vznik jednotlivých metod, příčiny jejich vzniku, tak i strukturu, chronologii a formu terénních výzkumů, tak, jak by se měly dělat (ale i tak, jak se vesměs dělají). Vzhledem k tomu, že se jedná o první původní českou práci zabývající se metodologií terénního výzkumu i jeho historií, je nutno tento počin jednoznačně ocenit. Navíc potěší, že se tohoto tématu zhostil autor, jenž má velmi bohaté a "pravé antropologické" zkušenosti z terénu. Jakoby ve šlépějích průkopníků a praotců antropologie se i Martin Soukup zabývá primárně Melanésií, tedy oblastí, která byla předmětem výzkumů mnoha slavných osobností antropologie (Malinowským "myticky" počínaje). Práce tak působí diachronně, umně kombinuje dějiny metod terénního výzkumu, příběhy velkých osobností oboru i současnou antropologii v terénu a čtenář si tak může připadat trochu jako cestovatel časem.
Na první pohled zaujme rozsah 169 stran textu, který ale komplexně pokrývá všechny potřebné oblasti - od předmětu studia a dějin oboru, přes dějiny terénního výzkumu až po jeho samotnou strukturu a realizaci. Nejedná se však
o pouhou příručku či manuál. Současně knihu ale nelze chápat jako učebnici, ale jako plnohodnotnou monografii. Autor dokazuje, že je vskutku rozeným antropologem, neboť umí téma podávat čtivě, a přitom věcně. Možnou výtkou čtenářů z ne-antropologických řad může být fakt, že autor občas nevysvětluje základní, přesto ne obecně známé pojmy (anebo je nevysvětluje při prvním užití, ale až v dalších kapitolách knihy).
Kniha je členěna do čtyř hlavních kapitol a vstupní a závěrečné kapitoly. V první kapitole (fakticky druhé, avšak první kapitola - "Povoláním antropolog" – je spíše krátkým vstupem do tématu) se autor věnuje zasazení antropologie do širšího vědního rámce a jejím předmětem. Je jisté, že takové téma nelze na patnácti stranách nijak hluboce obsáhnout. Čtenář se zde seznámí s kondenzovanou definicí základních antropologických termínů jako je holismus, kultura, kulturní prvek, komplex, univerzálie, areál, instituce či relativismus,
i se základním dělením antropologie.
Jednou ze základních vlastností antropologických výzkumů je fakt, že jejich předmětem jsou "ti druzí". Studium cizích, neznámých kultur a jejich společností je tradičním přístupem antropologie. Antropologie vznikla do značné míry jako věda zkoumající "divochy", vzdálené a zcela odlišné civilizace a tzv. neliterární, dříve nazývané "primitivní" společnosti a kultury. Byť se tento obraz antropologie v průběhu času výrazně změnil, je pravdou, že odlišnost zkoumané kultury přetrvává. Autor sám provádí výzkum ve zcela odlišných kulturách v Melanésii, a je proto velmi erudovaným odborníkem na tuto problematiku. Každý výzkumník je součástí svého výzkumu, neboť svými smysly vnímá zkoumanou kulturu a skrze vlastní hermeneutiku se jí snaží porozumět. Tato témata jsou diskutována v další kapitole, kde se autor přibližuje k počátkům vzniku oboru i podstatou objevování a smyslem studia jiných kultur a společností.
Jak autor vysvětluje v kapitole Vývojové proměny metody antropologie, ani tato disciplína nebyla založena od počátku na terénním výzkumu. Otcové antropologie 19. století byli vesměs kabinetní vědci. Nicméně již velmi záhy začali své studium doplňovat metodami terénního výzkumu, jako byly dotazníky, strukturované rozhovory apod. Tato kapitola společně s následující, zabývající se samotnými technikami terénního výzkumu, patří ke stěžejním částem práce. Autor zde sleduje vývoj terénního výzkumu od příruček, podle kterých cestovatelé, kolonisté a jiní zpracovávali informace pro kabinetní antropology až po otázku poznání skrze terénní výzkum.
Byť autor popisuje vývoj oboru jako takového, popisuje tím de facto i proces, kterým prochází každý antropolog, ba dokonce každý, kdo chce dělat nějaký terénní výzkum. Od prvních informací o kultuře či společnosti, které zažehnou zájem o studium, je proces poznání krkolomný a plný "zpáteček a rozcestníků". Jak sám autor říká, nelze napsat "kuchařku" na antropologický výzkum. Každý výzkum je specifický, téměř neopakovatelný a žádné informace nejsou špatné, jen jejich interpretace taková může být. Prvními velkými terénními výzkumy byly expedice. Ty lze považovat za holistické, neboť se jich účastnili většinou experti v mnoha oborech, od přírodovědných až po sociální, včetně antropologů. Cílem bylo získání maximálního množství dat pro komparace, podporu evolučních či difuzionistických teorií aj.
Následní antropologové na verandě se již sice místním populacím přiblížili a studovali jednu kulturu dlouhodoběji, avšak stále se "nekohabitovali" se studovanou kulturou, ale naopak ovlivňovali studovanou kulturu tou vlastní. S tím vyvstává i otázka emického či etického přístupu v antropologickém výzkumu kultury a společnosti. Toto členění, vycházející z lingvistiky a všeobecně objasňující rozdíly mezi pojmy přirovnáním k "langue" (jazyk/jak to má být/jak to chápe vědec) a "parole" (řeč/tak jak to je/jak to vnímá studovaný), je zásadní pro jakýkoliv terénní výzkum, avšak snad mimo antropologii (a psychologii) je tato dichotomie minimálně reflektována. S tím souvisí též etnocentrismus, tedy neschopnost výzkumníka oprostit se od vlastních normativů, jakými jsou například čas, prostor, hodnoty apod. Že jsou to všechno metodické univerzálie, dokládá i šíře současného antropologického výzkumu, kde ve všech případech jsou výše uvedená úskalí přítomná a je třeba jim věnovat pozornost. Tedy nejen v antropologii, ale třeba i v sociální geografii. I prostor a čas má svůj kulturní rozměr a je nutné proto rozlišovat mezi jejich emickou a etickou interpretací.
Téměř polovina korpusu knihy je věnována samotným technikám terénního výzkumu. Autor je velmi zkušený terénní výzkumník a i z textu je patrné, že píše z vlastní zkušenosti. Tato část se zmíněné "kuchařce" podobá nejvíce. Přesto informace, které z ní získáte, jsou spíše typu "co nedělat za chyby" než "jak to dělat správně". V tom vidím hlavní přínos této knihy, neboť je nutné se vyvarovat již známým chybám při výzkumu naších předchůdců. Každý další výzkum je unikátní svým zasazením do kultury, času, prostoru i osobou antropologa a kontextem, a proto nelze dopředu celý výzkum jednoznačně definovat. Tím se však nezpochybňuje význam přípravy výzkumu a vstupní rešerše literatury. Avšak jak kulturní šok, tak i způsob práce v terénu, "štěstí" na správné osoby (informátory), jazyková vybavenost, předmět výzkumu, kvalita a forma poznámek, pohlaví, věk a osobní charakter výzkumníka jsou faktory, které dopředu nelze předpovědět, a na výsledek práce mají zásadní vliv.
V této části jsou nejvíce prospěšné úryvky z autorova terénního deníku. Poodhaluje úskalí jednotlivých částí výzkumu a poukazuje i na nahodilost a jakoby bezděčnost některých informací, které jsou ale ve výsledku pro výzkum důležité a pro jeho kvalitní výsledek nezbytné. Také je nutné si uvědomit, že kvalitní výstupy vznikají v dlouhodobém horizontu. Některé informace vyplouvají až při opětovném procházení poznámek, s odstupem od samotného výzkumu. I na toto je nutné brát zřetel. Obzvláště u absolventských prací vysokoškolských studentů, které často vznikají na poslední chvíli, je patrná absence odstupu od samotného výzkumu. Jak autor sám dokládá, od dob "intenzifikace" terénního výzkumu je v antropologii úzus, že kvalitní výzkum trvá roky, je dlouhodobý a je opakovaný. Jen tak lze docílit eliminace nahodilých informací a maximálně inkorporovat emický i etický přístup ke zkoumané kultuře/společnosti. To s sebou přináší nejen vyvíjející se názory, ale též nudu. Autor mnohokrát a v závěru ještě jednou zdůrazňuje fenomén nudy při terénním výzkumu. Při četbě monografií to není patrné, ale jak dokládá i samotný otec terénních výzkumů Bronislaw Malinowski, nuda je nedílná a podstatná součást výzkumu. Martin Soukup uvádí tři typy "znuděnosti" výzkumníka při terénním výzkumu: "Znudění monotónní činností, znudění vlekoucím se časem a znudění informátory." (s. 143).
Naopak poměrně málo prostoru je věnováno etice terénního výzkumu. Autor zmiňuje hlavní principy etického chování v terénu, avšak obzvláště v případě studia ve vyspělých moderních společnostech je etických a i právních limitů výzkumu mnohem více a je na ně nutné brát zřetel. Již jen rozdíl mezi dotazníkovým šetřením v Česku a ve Velké Británii je asi 30 stran povolení od nejrůznějších institucí a dva až tři týdny procesování před samotným započetím výzkumu. Tuto administrativu vyžadují vládní i nevládní instituce, neziskové organizace, univerzity a další výzkumné instituce a není radno je obcházet. I každý ze sedmi bodů kodexu amerických antropologů, který autor cituje (s. 135-136), je samostatně rozpracovatelný do několikastránkových právních dokumentů, které výzkumník musí pročíst, podepsat a hlavně naplnit při výzkumu, aby se vyhnul případným potížím.
Obdobně poněkud stranou je odsunuta odlišnost americké kulturní a britské sociální antropologie. Z kontextu knihy je patrné, že se autor výrazněji opírá o americkou kulturní antropologii, ale de facto v celé knize rozdíly mezi oběma směry nespecifikuje a ani v následném přístupu k předmětu terénního výzkumu tato odlišnost není reflektována. Lze argumentovat, že široká škála citovaných předních antropologů obou škol a jejich výzkumů umožňuje čtenáři odlišnosti najít, přesto by se stručný rozbor do druhé kapitoly vměstnal. Obdobně je patrný "antropologo-centrismus" autora, který ve velké míře ponechává stranou ostatní antropologické a etnologické školy včetně té české. Byť některé významné české etnology a antropology v počátcích knihy zmiňuje, jakýkoliv odkaz na jejich výzkumy v knize chybí. I při zohlednění areálové specializace autora by přinejmenším dílo profesora Leopolda Pospíšila stálo za zmínku.
Obecně lze knihu hodnotit výrazně kladně. Určitě jde o počin záslužný a mající své místo na současném knižním trhu. K četbě lze tuto knihu doporučit všem, které téma zaujalo, tedy nejen antropologům a etnologům. Autor je schopný vypravěč a i přes rozsah informací na poměrně malém množství stran je text čtivý, přehledný a strukturovaný. Několik menších výtek jsou spíše námětem pro případné přepracování či rozšíření knihy v dalším vydání. V případném rozšíření by si zasloužil větší prostor současný výzkum v antropologii, který by se nevěnoval primárně jen "tradičním antropologickým výzkumným kulturám", ale zahrnul by též urbánní antropologii, antropologii internetu nebo antropologii výroby či jídla. Takové rozšíření by učinilo knihu ještě více lákavou i pro čtenáře z ostatních společenskovědních oborů. Kromě indexu by porozumění termínů usnadnil i stručný slovník pojmů na konci knihy.

Adam Horálek, Informace ČGS 2015/2, str. 39-42